Lhotská škola je moje druhá rodina – říká ředitel v našem rozhovoru

Do stejné řeky prý dvakrát nevstoupíš. Tento citát neplatí pro ředitele lhotské školy Ivo Vojtíka. V loňském roce vyhrál konkurz na místo ředitele ve škole, na které už působil. Po čtrnácti letech se vrátil do místní školy. Jak sám prozradil, tak šéfuje nejmenší základní škole ve Zlínském kraji. O své staronové štaci říká: „Chci se pokusit ve Lhotě vybudovat moderní školu.“

Zhruba rok a tři měsíce jste v čele školy. Jaké je vaše hodnocení? Splnila skutečnost vaše očekávání?

Ve svém věku (17. listopadu mi bylo 56 let) už nemám významná očekávání. To se týkalo i mého nástupu na pozici ředitele - na lhotskou školu jsem se vrátil po 14 letech vlastně s jediným cílem: pomoci této významné instituci v obci nejen přežít nelehkou dobu, kdy základní škola je počtem žáků suverénně nejmenší školou ve Zlínském kraji, ale připravit učitelskému sboru co nejlepší podmínky pro takovou práci s dětmi, která odpovídá dnešní překotně proměnlivé době.

Ještě připomeňme váš nástup. Vyhrál jste konkurz, na který jste byl údajně upozorněn vašimi bývalými žáky. Co vás táhlo znovu do Lhoty?

Shodou okolností bylo mé předchozí sedmileté působení v Ostrožské Lhotě obdobím, kdy jsem si upřesnil své představy o tom, jak by měla fungovat moderní škola. A konkurz pro mě představoval výzvu pokusit se moderní školu v Ostrožské Lhotě vybudovat.

Vysvětlete, co přesně znamená vybudovat moderní školu?

Je to taková škola, kde vzdělání nerovná se nabiflované věty, které žáci ve svých hlavách po písemce ihned nahrazují větami novými. Kde vzdělání znamená umění spolupracovat, vést ostatní a vzájemně si pomáhat, svobodně a přesně vyjádřit své názory, rozpoznat pravdu a lež.

Ve Lhotě jste učil. Ve kterých letech to bylo a proč jste vlastně odešel?

Ve Lhotě jsem učil v letech 1997 až 2004. A tehdy jsem dostal nabídku místa zástupce ředitele na soukromé základní škole Čtyřlístek v Uherském Hradišti a získal tak první příležitost moci svobodně pracovat se žáky v duchu moderní pedagogiky, kdy si učitel nachází cestu ke každému žákovi a provází ho na cestě ke vzdělání.

Co se vám po dobu ředitelování povedlo? Na co jste pyšný?

Pyšný se snažím nebýt, a co se mi zatím povedlo? Rok a kousek je v chodu školy nesmírně krátká doba. Jen doufám, že změny, ke kterým ve škole došlo a dochází, přispějí k tomu, že v Ostrožské Lhotě bude školka a škola fungovat na základě moderních pedagogických myšlenek. Myšlenek, které ostatně popsal už J. A. Komenský a nyní se k nim hlásí i ministr školství Plaga.

Přišlo šest nových učitelek. Jak moc bylo složité nebo jednoduché je pro lhotskou školu získat?

Jednání nebyla jednoduchá, především proto, že na ně nebylo většinou mnoho času. Ale s výsledkem personální obměny pedagogického sboru jsem spokojen.

Proč přišla taková obměna učitelského sboru?

Shodou okolností, řekl bych. Někteří získali práci blíže místa bydliště, jiní neměli práci v naší škole na dobu neurčitou, někdo hledal novou výzvu, jedna paní učitelka se přestěhovala…

Jak jste spokojený s aktuálním personálním stavem školy?

Při každé příležitosti se netajím názorem, který díky své bohaté dosavadní praxi mám podložený osobní zkušeností: v Ostrožské Lhotě jsem se setkal s kvalitním pedagogickým sborem. Platilo to před rokem a ještě víc je to pravda v tomto školním roce. Potvrdila mi to i Česká školní inspekce, která naši školu navštívila v březnu 2019.

Jaká je vlastně lhotská škola adresou? Jaký má zvuk?

Snažím se, aby byla adresou dobrou. Propagujeme školu a její modernizaci v médiích, letos jsme zavedený branný závod změnili na Memoriál kapitána Bogataje a podařilo se nám na tuto akci pozvat nové školy a také rozšířit počet spolupracovníků o místní Centrum Otevřená škola a Klub vojenské historie Napa z Napajedel. Jejich prezentace se setkala s velmi dobrým ohlasem, s historickou vojenskou technikou se seznámily i děti z naší školky a mladší školáci.

Jaký je podle vás aktuálně největší problém naší školy?

Nevnímám to, co se v daný okamžik odehrává ve školce a škole jako problémy, ale jako situace, výzvy, ke kterým je potřeba co nejlépe přistoupit. A o to se snažím, ve spolupráci se svými zástupci a ostatními pedagogickými i nepedagogickými pracovníky.

„Školka je plná, dá očekávat, že za čtyři roky budeme mít na II. stupni školy místo 25 žáků více než 50.“ Ředitel školy Ivo Vojtík.

Jaká je podle vás budoucnost školy? Nehrozí, že by se některé třídy kvůli nedostatku žáků stěhovaly do sousedních obcí?

V tomto školním roce jsme se dostali na samotné dno, co se počtu žáků týká. V září jsme jich měli na základní škole 86, z toho ve čtyřech třídách II. stupně celkem jen 25, což je vlastně jedna obvyklá třída. Není divu, že starší žáky v některých předmětech a v některých hodinách pro výuku spojujeme. Na druhou stranu školka je plná, podobně spokojeni můžeme být i s počtem žáků na I. stupni. A tak se dá očekávat, že za čtyři roky budeme mít na II. stupni místo 25 žáků více než 50. Nehledě na to, že v těchto dnech naše řady posílili dva noví žáci…

Jací jsou dnešní žáci ve škole? Můžete je srovnat s těmi, které jste učil na začátku kariéry?

Děti, a tedy i žáci, se nemění. Mění se ale podmínky, ve kterých vyrůstají. O to víc je potřeba, abychom ve škole svou práci těmto podmínkám přizpůsobili. Dávno pryč jsou časy, kdy se od učitele očekávalo, že své žáky jen on vše potřebné naučí. Dnes žáci v řadě oblastí (například informační technologie či cizí jazyky) jsou poučeni lépe než učitelé.

Jak si vede místní mateřská školka?

Mateřská školka prošla v minulém školním roce velkou proměnou. Máme v ní vlastně kompletně novou učitelskou sestavu v čele s paní Eliškou Pospíšilovou. A máme v ní nové hračky, hry a také interaktivní tabuli a další pomůcky

Které učíte předměty?

Učím matematiku a zeměpis. Předměty, které jsem vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně.

Jak vzpomínáte na svá školní léta? Kde jste chodil do školy?

Ve škole jsem se povětšinou nehorázně nudil. Řešil jsem to často tak, že jsem si četl pod lavicí. A ve své práci se snažím, aby se to žákům naší školy nedělo.

Které předměty jste měl rád? Napadlo vás, že budete někdy ředitelem školy?

Nejraději jsem měl zeměpis. A bavil mě i tělocvik. A že budu ředitelem školy, to mě napadlo skoro později, než jsem se jím poprvé stal.

Co děláte, když zrovna neučíte a neředitelujete? Jaké jsou vaše koníčky?

Snažím se trávit čas se svými blízkými, občas jim uteču ke svým koníčkům, kterými jsou discgolf a sbírka společenských her.

Co pro vás ZŠ Ostrožská Lhota znamená?

Je to vlastně taková moje druhá rodina…

Zpravodaj vyjde na Vánoce. Na závěr se nabízí otázka na vánoční svátky. Jak je budete trávit? Dodržujete nějaké tradice a rituály?

Rád bych je prožil se svými nejbližšími. A už se těším na půlnoční mši na Velehradě. Nebo na Provodově? Ještě se uvidí…

Ivo Vojtík (56) o sobě:

Narodil jsem se v Uherském Hradišti, kde jsem také až na jeden proučený rok v Praze prožil celý svůj dosavadní život. Mám tři již dospělé děti, které studují na vysokých školách, a ženu, která je mi velkou oporou.

Kromě již zmíněné Prahy jsem působil na řadě škol v našem okrese, především základních. Ale vyzkoušel jsem si i práci na škole speciální, střední a vysoké. Mimo pozice učitele jsem měl v minulosti dvakrát tu čest být ředitelem školy a několikrát rovněž zástupcem ředitele.

                                                                                  Text a foto: Stanislav Dufka