Známý moderátor a šéfredaktor Českého rozhlasu Brno navštívil v naší Lhotě Hody s právem

Jiří Kokmotos. Hody ve Lhotě? Takové akce mám rád

Ostrožská Lhota – Český rozhlas má nějakou dvacítku stanic. Měl možnost projít řadu z nich, v mluveném médiu se pohybuje od svých 14 let. S mikrofonem začínal pracovat jako elév pro Radiožurnál. Postupně se Jiří Kokmotos (32) vypracoval až na šéfredaktora Českého rozhlasu Brno. Jeho hlas znají posluchači na celé Moravě a není výjimkou, že mezi ně také rád vyjíždí.  V uplynulých týdnech jste se s ním mohli setkat na Jízdě králů v Hluku, Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou, v Ostrožské Lhotě na hodech nebo například na Gulášfestu ve Vracově. „Inspiroval jsem se cyklistickým závodem Tour de France, tak jsem si udělal Tour de Morava,“ řekl přímo na hodové zábavě ve Lhotě.

Na hody do Lhoty jste přijel náhodou nebo jste to měl v plánu?

To vzniklo přes Prahu, jeden můj kamarád, kolega z rádia tady má přízeň. Dal mi vědět, že jsou tady hody s právem. Máme ještě nějaké známé přes folklór, když zjistili, že se budu pohybovat v okolí, tak přišla pozvánka i od nich.

Měl jste čas projít si naši dědinu? Jak se vám Lhota líbí?

Abych se přiznal, tak tady nejsem úplně poprvé, ale neměl jsem Lhotu nijak zvlášť prochozenou. Jaksi taková důkladná prohlídka byla až dneska (na hodech 23.7.). Musím říct, že pro mě je to dědiny, tak akorát. Nemám rád velká města, sice žiji v Brně, ale není to úplně, co bych si do budoucna představoval. Někde jsem četl, že Ostrožská Lhota je na dovolenou krásná, ale na život strašná. Nevím, proč to ten dotyčný napsal. S tím nemůžu souhlasit.

Z našich hodů jste dělal do rádia přímý vstup. Měl jste v okolí ještě další pracovní aktivity?

Ano. Na Horňáckých jsem měl to štěstí, že jsem dělal rozhovor s paní Aničkou Šajdlerovou, která zpívala na slavnostech před 60 lety a vystupoval i na těch letošních. V neděli jsem dělal přímý vstup s hlavní organizátorkou hodů v Ostrožské Lhotě s paní Ludmilou Hájkovou a měl jsem ještě jednu akci v Luhačovicích.

Horňácké slavnosti měli 60. výročí. Jak se vám zamlouval letošní program?

Mám Horňácké slavnosti moc rád, ale doufám, že mě Horňáci teď nebudou zle častovat. Na mě už je to moc masová akce. Letos to bylo ještě větší, přijela dokonce televize. Mám rád akce typu, kde se sejde tak maximálně do tisícovky lidí. Potom už z té akce vysychá atmosféra, ale je tom můj pocit, který nechci nikomu brát.

Nedávno jste dělal přímý vstup z hlucké Jízdy králů. Slovácký region máte po folklórní stránce tedy důkladně zmapovaný?

Český rozhlas Brno je rozhlas celé Moravy. Jsme tady doma, tak to musíme znát všude.

Když půjdeme přímo k vám. Prozradíte nám, odkud pocházíte?

Kupodivu jsem rodilý Pražák, ale mám komplikovanější původ. Část rodiny mojí maminky pochází z Valašska, tatínek je Řek, já jsem se narodil a drtivou většinu života jsem prožil v Praze. Před nějakými pěti lety jsem dostal nabídku jít dělat šéfa programu do Brna. Tím, že jsem jezdil za rodinou a kamarády na Moravu, tak to byla jasná volba. Můžu říct, že už jsem tady doma.

Na Slovácku a Horňácku se v drtivé většině pohybujete po folklórních slavnostech. Jak moc je vám lidová muzika blízká?

Byť jsem vrůstal v Praze, tak jsem folklór vždycky rád. Když zahraje cimbál, tak to moravské srdíčko tam prostě je. Jak říká jedna moje kolegyně. „Nezáleží, kde se člověk narodí, ale co má v srdci.“

                                                                       std.

 Foto: Archiv Jiřího Kokmotose a std.